Výstavy

Průřez tvorbou významného českého fotografa a pedagoga.

Současné digitální technologie jednoznačně přetváří naše vnímání světa. Na přemíru různých vizuálních informací a šumů každodennosti, které pohlcují naši pozornost, si stěžovali již mnozí. Na jedné straně nové technologie rozšiřují schopnost vnímání našich smyslů, dohlédneme do hlubin vesmíru, anebo jsme schopni sledovat konkrétní dění v konkrétním čase na protilehlé straně zeměkoule. Domnělá objektivnost média fotografie a digitální obzvlášť nás svádí k myšlence, že prostřednictvím fotografie poznáváme realitu bez jakéhokoliv zkreslení. Fotografie ale stále zůstává fotografií, vždy je výsekem jednotlivých záběrů z celku, a tím pádem subjektivní výpovědí. Protipólem „vědecké“ fotografie jsou manipulované digitální obrazy sloužící jak politickým ambicím, tak sebeprezentaci běžných jedinců. Snadná dostupnost technologií umožnila její zneužití k narcistnímu sebeobrazu jedince a celé společnosti. Všeprostupující digitální fikce tak člověka naopak uzavírá do nereálných světů a snů. I Pohribný na svých fotografiích pracuje s říší snů a ztracených rájů. Nesnaží se nás ovšem vmanipulovat do líbivé pseudoreality, ale svou uměleckou výpovědí divákům zprostředkovává „jiné“ světy a rozšiřuje myšlenkové obzory. Jako fotograf vychází z reality, krajiny se dotýká, prožívá ji. V kontaktu s ní hledá identitu současného člověka v obecné rovině i svou vlastní. Zasazení jedince do širšího kontextu přesahující přírody má nutně existenciální charakter. Jednotlivé cykly nejsou jednoznačně vymezeny, jeden cyklus se prolíná s druhým, jedno téma obohacuje druhé. Sjednocující název Spi-rituální krajina odkazuje k autorovu zpřítomňování rituální podstaty krajiny.
Alena Beránková