Aktuálně
Poetic sight – Malijevský, Pohribný, Švolík
V souvislosti se současným výtvarným uměním se dnes často používají pojmy jako „projekt“, „výzkum“ nebo „koncept“. Tyto pojmy se do umění dostaly z jiných disciplín, zejména z obchodu a z vědy. Existuje však jazyk, který je s uměním spojen bytostně, který ho provází v jeho dlouhé tradici a který není vázán formou ani stylem, protože se vyvíjí stejně, jako se vyvíjí umění. Je to jazyk, který je zároveň pevně připoután ke každodenně žité realitě, a zároveň tuto realitu překračuje do prostoru imaginace a dává našim každodenním zážitkům obecnou, vyšší platnost. Tomuto jazyku se říká poezie.
Zejména pro českou fotografickou tradici je poetický jazyk charakteristický. Někteří čeští fotografové zároveň poezii psali, prakticky vždy ale poezii četli, často ilustrovali, stýkali se se spisovateli, ale i s hudebníky režiséry, herci. Tyto rozdílné formy umění tak sdílely a rozvíjely jazyk, který byl pro ně společný. Jazyk poezie neutrpěl ani v období totalitních režimů. Podařilo se mu zůstat inertní k pokusům moci o jeho ovládnutí, protože jeho autentický náboj je s manipulativní řečí politické moci mimoběžný.
Jsem přesvědčen, že tento jazyk zdaleka není jen jazykem české fotografické tradice, na kterou naší tvorbou navazujeme, ale jako obecný jazyk umění široce překračuje kulturní a geografické hranice. Jsem přesvědčen, že tímto jazykem hovořil i turecký fotograf Ara Güler, jehož fotografie mne stále znovu vzrušují, a že se jím dokážeme dorozumět my všichni, kteří jsme se zde dnes sešli.
Igor Malijevský, úvodní slovo výstavy v Cankaya Municipal Gallery, Ankara
